O knize: rok / Francois Villon je posledním a největším z básníků francouzského středověku. Jeho příjmení je de Montcorbier; Billon je pseudonym – příjmení příbuzného, ​​který ho vychoval, pařížského kněze. Virtuózní zvládnutí verše, alegorie a černého humoru z něj dělají jedinečný fenomén středověké literatury Villon byl přeložen do ruštiny takovými poetickými velikány jako I. Ehrenburg, O. Mandelstam, N. Gumilyov, V. Brjusov historie „Ruského Villona“ byla kniha I. Ehrenburga „Francois Villon. Úryvky z „Velkého zákona“, balady a různé básně. Překlad a životopisný náčrt Ilji Ehrenburga, vydaný v roce 1916 nakladatelstvím „Zerna“. Ehrenburgovi se podařilo uvést Villona na oběžnou dráhu ruské kultury jako živý poetický fenomén. Překlady jako „Quatrains“, které Majakovskij rád opakoval, lze považovat za klasiku. Jsem Francois, z čehož nemám radost. Běda, smrt padoucha čeká, A kolik tento zadek váží, Krk brzy zjistí. Ehrenburgovy překlady získaly uznání čtenářské veřejnosti a přispěly k vytvoření stabilního obrazu „ruského Villona“. Možná právě v tom spočívá jeden z důvodů, že téměř půl století neměl Ehrenburg jako tlumočník Villona žádné soupeře. Každopádně přesně čtyřicet let po vydání jeho knihy Villona neoslovil nikdo jiný... než sám Ehrenburg, který své staré překlady zrevidoval, přiblížil originálu a publikoval v časopise Foreign Literature” (1957. № 1)6.